Historie za oponou
Dvojí březen roku 1939
PhDr.Stanislav Zita
Uplynulo pět měsíců od potupného mnichovského diktátu. Za tuto historicky krátkou dobu se v české společnosti mnohé změnilo, jelikož důsledky zářijových dnů 19387 postihly všechny oblasti života. Mezi samotnými občany však stále přetrvával statečný duch, který se projevoval v událostech všedních dnů, někdy i ,,mezi řádky“.
Město Tábor počátkem března 1939 prožívalo zvláštní slavnostní atmosféru. Právě byla dokončena výstavba nové budovy odborné školy pro ženská povolání na Maredově vrchu. Samotná stavba byla zahájena 19.dubna 1938 konsorciem čtyř táborských stavitelů podle projektu architekta Tomáše Krcha. Přes krajně nepříznivou vnitropolitickou i mezinárodní situaci té doby byla za necelý rok nová škola dokončena i s veškerým vnitřním vybavením, což zajistili další řemeslnické, zejména táborské firmy. Dobový místní tisk s hrdostí připomínal, že v Táboře má tento počin vzhledem k odkazu jeho zakladatelů v 15. století odlišný význam než v jiných městech: ,,Stačí poukázati na historicky ověřený fakt, že to byl Tábor v prvních letech svého trvání, který popřál všeobecného vzdělání nejen hochům, nýbrž i dívkám a že právě v důsledku těchto snah mohlo o 30 let později dojíti k známému výroku papežského legáta o kulturní vyspělosti táborské ženy.“ (List Tábor 10.března 1939)
V neděli 12.března 1939 se konalo slavnostní otevření nové školy. Starosta Tábora Václav Soumar uvítal všechny přítomné včetně zástupců ministerstva školství a národní osvěty, okresního hejtmanství, Svazu učitelstva odborných škol pro ženská povolání, ženského spolku Zora a dalších úřadů, škol a korporací. Příslušní delegáti pronesli děkovné projevy věnované všem budovatelům školy a poté nastal slavnostní okamžik: ,,Klíče od nové školní budovy předal p.starostovi města jménem konsorcia stavitelů p.architekt Loskot, načež starosta předal je řediteli školy p. J. Čechovi… Z projevu p. ředitele Čecha vyznívala jeho oddaná láska ke škole… Slíbil jménem učitelstva, že u vědomí vážné doby všichni budou konati své povinnosti dvojnásob svědomitě a týž slib přijal také od žákyň školy. “(List Tábor 17.března 1939)
Tehdejší scénář uvedených řádek si však již na úvodní straně tohoto čísla ,,Tábora“ nemohl nevšimnout titulku: ,,Země koruny svatováclavské pod ochranou Německé říše“. Ano, dne 15.března1939 nastal další zlomový okamžik našich dějin. Též Táborsko obsadily oddíly německé armády, v důsledku sněhové vánice až 16.března 1939. Okresní úřad vyzval obyvatelstvo ke klidu a vydal příslušné opatření. Němci však okamžitě sami začali zavádět svůj ,,pořádek“. V akci ,,Gitter“ bylo na Táborsku zatčeno přes šedesát osob, v Táboře zahájil činnost německý okupační aparát. V průběhu několika dnů a týdnů se změnil život všech občanů.
Dne 4. dubna 1939 začalo na střelnici najímání nezaměstnaných z Táborska na práci do Německa: ,,K najímání dostaví se všichni zdraví a práceschopní nezaměstnaní a přinesou s sebou svoje osobní i pracovní doklady….Dostaví se však zcela určitě i v tom případě, že by neměli nebo nemohli uvedené doklady si včas opatřiti…. Cestu k najímání a zpět koná každý na svůj náklad. Důvody nepřijetí nebudou udávány.“ (List Český jih 1.dubna 1939) Starosta města Tábora Václav Soumar byl 15.května 1939 zatčen a deportován do koncentračního tábora.
Takové bylo jaro roku 1939. Začátek šestiletých hrůz zatýkání, žalářů, pracovních nasazení, deportací obyvatelstva, poprav, války. Též však období nevýslovného hrdinství, které již v březnu 1939 bylo pevně zakořeněno v myslích i činech všech našich vlastenců. To je však už jiná kapitola.
(Děkujeme autorovi za souhlas se zveřejněním článku, původně publikovaném v časopise Historie a současnost 14.3.2007.)